Je lyžování v Gruzii fakt taková pecka?
Vydali jsme se pro vás na Vánoce 2025 otestovat, jestli je lyžování v Gruzii fakt taková pecka, jak se říká. Letěli jsme přímým letem z Katowic do Kutaisi, kde na nás na letišti rovnou čekalo auto.
Náš SOS TIP: Půjčené auto si vždycky celé natočte a ideálně i s personálem půjčovny! Pokud byste chtěli poradit s kontaktem na osvědčenou důvěryhodnou půjčovnu, napište nám.
Cesta do Gudauri trvá asi 4 hodiny a vede po hlavním tahu do Ruska, takže o zážitky není nouze. Gudauri je ale cíl, který za to stojí. Patří mezi ty nejlepší revíry pro freeride – ty nekonečné pláně s prašanem jsou prostě zážitek! Pokud raději sjezdovky, skipas vyjde na lidových 430,- Kč a výbava v půjčovnách je na špičkové úrovni přímo na sjezdovce. Jako správní Češi jsme nahoře nechali batohy s termoskou a vyrazili na svah. K obědu nesměla chybět klasika: poctivé Charčo a výborný Boršč.
Mimo lyžování a nekonečné svahy Gudauri vám určitě doporučujeme:
Ikonický kostelík Trinity:
Výlet ke kostelu Nejsvětější Trojice pod horou Kazbek je naprostou povinností. Tato osamocená stavba ze 14. století v nadmořské výšce 2 170 metrů nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů a je skutečným symbolem Gruzie. Věděli jste, že v dobách nebezpečí a cizích invazí (například během perských nájezdů na Tbilisi) sloužil tento vysoko položený kostel jako nedobytná klenotnice. Právě sem byly z celého vnitrozemí tajně sváženy ty nejvzácnější gruzínské relikvie a národní poklady, včetně kříže svaté Kristýny, protože se věřilo, že hory jsou tím nejbezpečnějším místem pod ochranou nebes.
Ruské baně přímo v horách:
Ruská baňa je pro unavené svaly po celodenním lyžování naprostým požehnáním, protože kombinuje intenzivní horkou páru s tradičním rituálem šlehání březovými větvičkami, kterým se říká "věníky". Na nás náš "bančík" používal dubové větvičky, které v těle okamžitě nastartují regeneraci, vyplaví toxiny a díky následnému ochlazení ve sněhu vás neuvěřitelně nakopne.
Sirné lázně v Tbilisi:
Až budete projíždět hlavním městem na cestě zpátky, nenechte si ujít historickou čtvrť Abanotubani. Sirné lázně jsou srdcem celého města – a to doslova, protože právě díky nim hlavní město vzniklo. Samotný název města je odvozen od gruzínského slova "tbili", což znamená "teplý". Historie sirných lázní v Tbilisi sahá až k samotným počátkům města v 5. století, ale většina budov, které ve čtvrti Abanotubani vidíte dnes, pochází ze 17. až 19. století. Koupel v přírodní sirné vodě pod cihlovými kopulemi je ideálním zakončením celého gruzínského dobrodružství a balzámem pro tělo i duši. Lázně v Tbilisi byly historicky místem setkávání i inspirace. Básník Alexandr Sergejevič Puškin o nich v roce 1829 prohlásil: "Nikdy jsem ani v Rusku, ani v Turecku neviděl nic, co by předčilo luxus těchto tbiliských lázní." Kromě něj si zdejší vodu užíval i Alexandre Dumas a Lev Nikolajevič Tolstoj. Ten Tbilisi navštívil v roce 1851 a zdejší lázně si naprosto zamiloval. Do svého deníku si tehdy zapsal: "Prožil jsem v lázních dvě hodiny a bylo to jako v pohádce. Je to nejlepší věc, kterou jsem v Tbilisi zažil."
Veřejné vs. privátní lázně: Co si vybrat?
Při návštěvě lázní máte v zásadě dvě možnosti, které se od sebe dost liší zážitkem i cenou:
Veřejné lázně: Jsou levné, autentické a oddělené pro muže a ženy. Je to v podstatě velký společný bazén s horkou sirnou vodou, kde se potkáte s místními. Je to zážitek pro ty, kteří chtějí nasát atmosféru starého Tbilisi bez příkras.
Privátní lázně: My jsme se rozhodli pro tuto variantu a jednoznačně ji doporučujeme. Za příplatek si pronajmete soukromou místnost s vlastním bazénkem, saunou a sprchou. Máte absolutní soukromí, můžete tam jít v páru nebo jako celá parta přátel a v klidu relaxovat.
Gruzínská kuchyně:
Jídlo v Gruzii je syté, neskutečně voňavé a pro nás Čechy velmi přátelské. Co musíte ochutnat?
Chačapuri: Legendární gruzínská placka plněná sýrem. Existuje v mnoha variantách – od klasické kulaté plněné slaným sýrem až po známou "loďku" s vajíčkem a máslem.
Churchkhela (Čurčchela): Tohle v Gruzii uvidíte na každém rohu a vypadá to jako dlouhé klobásy. Ve skutečnosti jsou to vlašské ořechy navlečené na provázku a opakovaně máčené v husté směsi z hroznové šťávy a mouky.
Víno z nádob Kvevri: Věděli jste, že Gruzie je kolébkou vína? Místní tradice výroby vína je jedna z nejstarších na světě a dodnes se zde používá unikátní metoda zrání v obřích hliněných nádobách zakopaných v zemi. Tato technika dává vínu nezaměnitelný charakter a chuť, kterou jinde na světě neochutnáte.
Chakhokhbili (Čachochbili): Hustý a voňavý guláš, který se původně dělal z bažanta, ale dnes ho nejčastěji dostanete z kuřecího masa. Obsahuje spoustu rajčat, cibule a čerstvých bylinek, jako je koriandr a bazalka.
Lobio: Pokud máte rádi luštěniny, tohle musíte zkusit. Je to sytá směs z červených fazolí, která se podává v kameninovém hrnci. Je ochucená česnekem, vlašskými ořechy a bylinkami. Často se k němu přikusuje mchadi (kukuřičná placka).
SOS TIP: Až budete sedět v některé z místních hospůdek, nezapomeňte na "omáčku Tkemali". Je to kyselá omáčka z divokých švestek a Gruzínci ji dávají prakticky ke všemu – k masu, k bramborám i k chlebu. Je to taková jejich zdravější a mnohem chutnější verze kečupu.